KONĚ

Na farmě máme koně v režimu 24/7 (24 hodin 7 dní v týdnu venku) s přístřeškem, který využívají více v létě jako stinné stanoviště než v ostatních měsících jako úkryt před nepříznivým počasím. Pod přístřeškem je zpevněná plocha, na které je koním podáváno krmení.

S našimi koníky pracujeme ze země i pod sedlem metodou přirozené komunikace. Jezdíme ve westernovém hobby stylu. Jelikož je nám metoda přirozené komunikace velmi blízká a sami jsme se přesvědčili, že jedinečně funguje pro komunikaci mezi člověkem a koněm, snažíme zdokonalovat, a to nejen vlastní pílí, ale též pravidelnou účastí na seminářích Josefa Jaromiše, který je v tomto směru naším učitelem a velkým vzorem.

Kontakt:

Josef Jaromiš - Cítov  okr. Mělník

www.safehorsemanship.cz

Naši koníci:

Eliška
narozena: 20.8.2001
plemeno: Hucul

Eliška a já Ela a já Já a Ela

druhý jezdec: Od srpna 2014 má Eliška druhého jezdce a ošetřovatele - Honzu, který kobylku zároveň sponzoruje.

Honza s Eliškou] Honza a Ela

Huculka Eliška k nám přišla 15.11.2008 tedy ve svých 7 letech. Přivezli jsme si ji z obce Chýnov okr. Tábor, kde žila společně s dalšími 6-ti koňmi na 50-ti ha pastvině, kterou zároveň obýval majitelem chovaný skot. Kobylka byla ve stádě jediným huculem a tedy nejmenší, díky čemuž byla takový otloukánek pro ostatní. Zřejmě se s ní pracovalo minimálně, protože byla nesocializovaná, obsednutá, ale nepřiježděná a samozřejmě velmi svéhlavá, což k tomuto plemeni patří. Jak se u nás rozkoukala, začala svoji vůli prosazovat hrubým násilím. Byla naučená na pamlsky, bez kterých nebyla ochotná spolupracovat. Jít do výběhu bez bičíku prakticky nebylo možné. Napravovat Elišku byla cesta dlouhá a někdy velmi trnitá. Začínali jsme stáním při čištění, zvedáním nohou a chůzí na vodítku. Následovalo lonžování, při kterém pravidelně vykopávala po tom, kdo s ní pracoval. První práce metodou přirozené komunikace byly parelliho hry, které k našemu úžasu na kobylku fungovaly. Postupně se ze vzdorovité až agresivní stávala přátelskou a komunikativní. Jak se prohlubovaly naše znalosti a zkušenosti, také Eliška začala být tvárnější a práce s ní jednodušší. Dnes je kobylka přátelská, na ošetřování naprosto bezproblémová a pod sedlem spolehlivá. Svéhlavost jí samozřejmě zůstala, stejně tak velká fixace na ostatní členy našeho stádečka, zejména na Cressida.

Cressido Star
narozen: 9.7.2006
plemeno: český teplokrevník X hannoverský kůň

Kreš (2) Roman a Kreš Kreš

Valášek „Kreš“ k nám přišel 25.8.2012, je z našich koní nejvyšší a jakmile se rozkoukal, převzal roli vůdčího koně. Povahově je přátelský, citlivý, dost často dominantní. Při práci s ním je potřebný vnitřní klid a důslednost, protože v člověku hledá oporu, a je velmi vnímavý na nervozitu, vztek či strach. Pokud si s lidským partnerem „sedne“ pracuje rád a ochotně. Nemá rád uzavřené prostory a je citlivý na změny povrchu či neznámé věci v terénu.

Dne 3. srpna 2013 za blíže nezjištěných okolností si Kreš na pastvině zamotal do ocasu pružinu k vstupní brance, což ho vyděsilo natolik, že utekl pryč, kdy běžel a běžel ve snaze se nechtěné ozdoby zbavit. Když se při své strastiplné cestě dostal na silnici, byl pronásledován policejním vozidlem se zapnutou světelnou i zvukovou signalizací. Na opakované výzvy k zastavení reagoval ještě zběsilejším úprkem, čemuž se asi nikdo z nás nebude divit… Doběhl až do obce Lochovice (cca 10 km od nás), kde byl statečným člověkem zastaven, a byl mu poskytnut azyl v jednom ze zdejších statků u velmi vstřícných a obětavých lidiček, kteří sami koně chovají Aleny a Jardy. Kreš měl štěstí v neštěstí, jelikož se dostal ke koňákům, kteří ho nejen zbavili pružiny, kterou měl stále zamotanou do ocasu, ale jelikož měl vážně zraněnou pravou přední nohu, provizorně mu ji ošetřili a zavolali MVDr. Novákovou veterinární lékařku z Prahy (specialistku na koňské bolístky). Mezi tím jsme i my, aktivně pátrající po našem uprchlíkovi, byli srozuměni s tím, kde se nachází a okamžitě jsme jeli za ním. Chvíli po nás do statku dorazila i veterinářka, která po vyšetření zraněné nohy konstatovala přetnutí šlachy povrchového ohybače. Diagnóza velmi vážná, prognóza nejistá. Aniž bychom tušili co nás i koníka čeká, bez váhání jsme souhlasili s léčbou. Jelikož převoz Kreše domů nebyl možný, byl mu na statku poskytnut dočasný domov. Denně jsme za ním jezdili, nohu mu každé 2-3 dny převazovali, protože bylo třeba, aby se rána nejprve vyčistila (vyhnisala). Z volného výběhu byl uzavřen v boxe tak, aby se mu zamezil pohyb a tím zmenšilo riziko zvětšení zranění. Krešovi se uzavřené prostory velmi záhy začaly podepisovat na psychice, stával se nepříjemným až agresivním, celkem pravidelně si strhal veškeré obvazy a po čase k němu nemohl vstupovat nikdo jiný než my. Po opakované návštěvě pani veterinářka usoudila, že rána je dostatečně vyčištěná pro aplikaci kastu (sádry), aby se zamezilo ohybu končetiny a šlacha tak měla možnost srůst. Kdo někdy sádroval koni nohu bez možnosti závěsu, si určitě dokáže představit, jaká je to práce, ale každopádně díky úžasné paní doktorce, skvělým a silným lidem, kteří přišli pomoci, se vše 27. srpna 2013 zdařilo. Kasty se pak pravidelně měnili zhruba po třech týdnech - někdy i dříve, s přičiněním samotného pacienta, který si byl schopen větší část kastu během několika dní strhat. Dne 29. září 2013 mohl být Kreš převezen domů, kde jsme mu zbudovali provizorní box. Přesto, že doma pookřál, jeho psychická nepohoda díky omezenému pohybu přetrvávala. Poslední kast byl Krešovi sejmut 8. listopadu 2013, kdy také provedla veterinářka ultrazvukové vyšetření šlachy, po kterém nám všem spadl ze srdce obrovský balvan – šlacha srostla!!! Struktura byla sice řídká, ale šlacha srostlá. Noha se tak mohla pouze bandážovat. Od 15. listopadu do 31. prosince 2013 jsme nohu doléčovali denním používáním bio lampy. Po kontrolním ultrazvukovém vyšetření pani doktorka konstatovala zhuštění struktury šlachy. Začali jsme s krátkými procházkami na ruce, a dne 8. prosince 2013 se Kreš vrátil k volnému způsobu ustájení. Štěstí, vhodné krmení, použití bio lampy, postupné zatěžování a určitě ještě další okolnosti měly za následek to, že krom mírného prošlapu, by na Krešovi nikdo nepoznal, že prodělal tak závažné zranění. Nekulhá ani při více jak 30-ti km vyjížďkách. Psychické problémy se nám postupně podařilo odstranit prací metodou přirozené komunikace. Dnes už Kreše neděsí ani zvuk pružiny, která u něj dříve vyvolávala panické reakce.

V průběhu prázdnin 2017 začal Cressido na vyjížďkách občas pokulhávat na pravou přední. Ačkoliv dostal klid, situace se nelepšila, naopak začal pokulhávat i ve výběhu. Zavolali jsme tedy MVDr. Ivetu Dudovou (Novákovou), která váláškovi nohu vyšetřila a zrentgenovala. Diagnóza nás velmi ranila - Cressido má v pravé přední posun kopytního kloubu a silnou artrózu - zřejmě následek vážného zranění z roku 2013. Jelikož se jedná o věc prakticky neléčitelnou, kdy Cressido musí být bez větší zátěže ideálně bez podkov na měkkém povrchu s možností volného pohybu dle aktuálního stavu končetiny (někdy pokulhává jindy zas ne), což mu u nás na kamenitém povrchu nemůžeme nabídnout, budeme pro Cressida hledat nový domov, ve kterém by ve svých jedenácti letech ještě dlouho mohl dělat společnost jinému koníkovi a radost novým majitelům. Je to pro nás velmi těžká volba, ale spokojenost našich svěřenců je na prvním místě, a u nás nejsme sto Cressidovi vytvořit podmínky, ve kterých by mohl spokojeně a pokud možno bezbolestně dožít.

Stav Cressida se měsíc od měsíce stále horší, aktuálně tj. říjen 2018 již trvale kulhá, občas je vidět, že má bolesti. Přešli jsme na plastové podkovy Duplo, které mu na chvíli ulevily, ale žádný zázrak už neočekáváme. Vzhledem k jeho horšícímu se zdravotnímu stavu jsme se rozhodli nechat Cressida dožít u nás.

DONA BELLA    nar. 14.6.2017, kobylka teplokrevného typu

  • matka: Dája, ryzka, český teplokrevník
  • otec: Bernstein, strakoš, teplokrevného typu

Drbání na prdelce je žúžo...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

JACK DANIELS  nar. 8.5.2012, valach teplokrevného typu

  • matka: JAZMIN CZ-SH-A-176, 1996, SHAG
  • otec: MG DOC JOE CHEX, 1993, APH