O FARMĚ

Jak praví klasik, pořád se něco děje, takže musíte být neustále ve střehu. Tohle souvětí nabývá na o to větším významu, když se přesunete z města na venkov a začnete vlastními silami rekonstruovat usedlost, kterou chcete proměnit v příjemné místo pro život nejen pro vás, ale i pro vaše milovaná zvířata. Za tu dobu, co se majitelka dala do díla, se potkala se spoustou věcí, o kterým se většině z nás ani nezdá v těch nejdivočejších snech. Jestli jí někdy zbyde volná chvilka a bude o své životní kapitole nazvané Farma Evženov chtít napsat román, bude z něj jistojistě bestseller. Otázkou je, kdo bude jeho hrdinou? Původní majitelé, bankovní poradci, sousedé všeho druhu, místní infrastruktura, přátelé anebo zvířata, která měla možnost farmu poznat či ji ještě v budoucnu poznají? No, nechme se překvapit.

Jak to vše začalo:

Příběh vzniku Farmy Evženov by měl začít prezentací její majitelky. Již v útlém dětském věku se u ní projevovala láska ke zvířatům. A tím prvním, které si vzala pod svá křídla, byla malá kachnička, kterou nějaký zvířecí tyran zanechal v popelnici. Ač v té době byla popelnice 2x větší než ona, nedala se a kachničku zachránila. Kachnička nejprve nalezla útočiště v malém panelákovém bytě, kde se stala právoplatným členem rodiny. Jak kachnička rostla, postupem času bylo nutné najít jí jiné útočiště. Tím se stala chaloupka u babičky, kde se z kachničky stal dobře živený kačer a souputník místních slípek. Jenže jeho dobrá tělesná stavba se mu u babičky stala osudnou…Od té doby se majitelka zařekla, že až bude velká, vybuduje místo, kde se každá zvířecí dušička bude cítit jako v ráji a žádné překvapení v podobě pekáče a knedlíků jí tam nečeká.

Cesta to byla dlouhá, v mezidobí se v panelákovém bytě vystřidali různí křečíci a křečci, pískomilové, myši, potkani, pavouci, šneci, ale i toulavé kočky a psi. Celá rodina si trochu oddechla, až když začala studovat zemědělskou školu a přestěhovala se na internát. O to s větším nadhledem se do těchto chovů pustila po jejím úspěšném ukončení. To se však již jednalo o daleko náročnější chov zvířat, například jako jedna z prvních v České republice začala odchovávat mláďata agamy vousaté.

A majíce na paměti svůj závazek daný nebohé kachničce, začala ho svědomitě realizovat před několika lety v Ohrazenicích, kde ze 2 křehkých stavení začala krok po kroku budovat farmu, kterou podle části obce Ohrazenice, ve které se nachází, nazvala Farma Evženov.

Život na farmě s sebou sice nese úskalí, která si dříve neuměla představit, ale byl to její celoživotní sen, takže si ho po částech plní. Stavení nejdříve kus po kusu ubývalo, v oněch chvílích jí pravda moc lehko a do smíchu nebylo, ale když se vše obrátilo a postupně zase pod rukama přibývalo, začal se na její tváři objevovat úsměv.

Když jí život do cesty postavil překážku v podobě ztráty milovaného člověka, který byl spřízněnou duší připraven plnit i ta nejtajnější přání (bylo-li to v technických možnostech), která si jak říkal „paní domácí“ usmyslela, ale zároveň i člověkem, který se nebál pustit do jakékoliv práce, tedy takový Ferda mravenec práce všeho druhu, stála před těžkým rozhodnutím, co dál…

Majitelka je ale obrovsky silná žena s velkým Ž a žádná překážka pro ni není tak velká, aby ji nedokázala překonat. Navíc jí osud připravil překvapení v podobě životního partnera, který nejen, že má velké pochopení pro její chovatelskou vášeň, ale také se sám aktivně zapojuje do péče o čtyřnohé obyvatele farmy, a vzhledem k tomu, že je manuálně velmi zručný, lze předpokládat, že Farma Evženov bude společným úsilím už jen vzkvétat.

 

Něco z chovatelské historie:

Chov terarijních zvířat

Terarijní zvířata jsem začala chovat v roce 1993 a mým prvním obyvatelem terária se stal krásný sklípkan, druhým byl samec užovky červené a pak si již pořadí nepamatuji, každopádně mýma rukama prošla většina běžně chovaných terarijních zvířat čítající různé druhy gekonů, gekončíků, leguánů, agam, chameleonů, užovek, hroznýšů, krajt, žab, ale i pár netradičních jako např. egytpské želvy a chovný pár teju žakruarů (teju pruhovaný). Nikdy jsem se nepustila do chovu jedovatých druhů zvířat (vyjma některých žabiček, ale u těch je v rámci chovu v zajetí toxicita velmi nízká). Teraristika obohatila můj život o mnoho chovatelských zkušeností a řadu zajímavých často úsměvných zážitků.
Od chovu terarijních zvířat postupně upouštím, neboť každou takovouto činnost je třeba dělat s plným nasazením, což mi časové možnosti nedovolují (den má bohužel opravdu jen 24 hodin), ale věřím, že pár terarijních zvířat u nás bude mít svůj domov i v budoucnu.

 

V současné době chováme:

AGAMA VOUSATÁ (Pogona vitticeps)
– sameček, který je aktuálně nabízen k prodeji

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

KRAJTA KOBERCOVÁ (Morelia spilota variegata)
– samec

 

Chovatelská stanice Crispy:

Chovu ušlechtilých dlouhosrstých morčat jsem se věnovala od roku 2008 pod registrovanou chovatelskou stanicí s názvem CRISPY, jejímž cílem byl odchov morčat souměrného tělesného rámce, kvalitní srsti, sytých barev a příjemné kontaktní povahy. Specializovala jsem se na chov plemen sheltie, coronet, texel a merino v barevných kombinacích černá-červená-bílá, černá-bílá, červená-bílá.

S morčaty jsem se pravidelně účastnila výstav a mnou odchovaní jedinci získali řadu ocenění, a věřím, že dělali či jejich potomci ještě dělají svým novým majitelům radost na poli výstavním či prostě jen jako mazlíci.

Chov těchto jedinečných zvířat jsem v roce 2014 bohužel musela ze zdravotních důvodů (alergie) ukončit.