KONĚ

Na farmě máme koně v režimu 24/7 (24 hodin 7 dní v týdnu venku) s přístřeškem, který využívají více v létě jako stinné stanoviště než v ostatních měsících jako úkryt před nepříznivým počasím. Pod přístřeškem je zpevněná plocha, na které je koním podáváno krmení.

S našimi koníky pracujeme ze země i pod sedlem metodou přirozené komunikace. Jezdíme ve westernovém hobby stylu. Jelikož je nám metoda přirozené komunikace velmi blízká a sami jsme se přesvědčili, že jedinečně funguje pro komunikaci mezi člověkem a koněm, snažíme zdokonalovat, a to nejen vlastní pílí, ale též pravidelnou účastí na seminářích Josefa Jaromiše, který je v tomto směru naším učitelem a velkým vzorem.

 

Naši koníci:

Eliška
narozena: 20.8.2001
plemeno: Hucul

druhý jezdec: Honza

Od srpna 2014 má Eliška druhého jezdce a ošetřovatele – Honzu, který kobylku zároveň sponzoruje.

Huculka Eliška k nám přišla 15.11.2008 tedy ve svých 7 letech. Přivezli jsme si ji z obce Chýnov okr. Tábor, kde žila společně s dalšími 6-ti koňmi na 50-ti ha pastvině, kterou zároveň obýval majitelem chovaný skot. Kobylka byla ve stádě jediným huculem a tedy nejmenší, díky čemuž byla takový otloukánek pro ostatní. Zřejmě se s ní pracovalo minimálně, protože byla nesocializovaná, obsednutá, ale nepřiježděná a samozřejmě velmi svéhlavá, což k tomuto plemeni patří. Jak se u nás rozkoukala, začala svoji vůli prosazovat hrubým násilím. Byla naučená na pamlsky, bez kterých nebyla ochotná spolupracovat. Jít do výběhu bez bičíku prakticky nebylo možné. Napravovat Elišku byla cesta dlouhá a někdy velmi trnitá. Začínali jsme stáním při čištění, zvedáním nohou a chůzí na vodítku. Následovalo lonžování, při kterém pravidelně vykopávala po tom, kdo s ní pracoval. První práce metodou přirozené komunikace byly parelliho hry, které k našemu úžasu na kobylku fungovaly. Postupně se ze vzdorovité až agresivní stávala přátelskou a komunikativní. Jak se prohlubovaly naše znalosti a zkušenosti, také Eliška začala být tvárnější a práce s ní jednodušší. Dnes je kobylka přátelská, na ošetřování naprosto bezproblémová a pod sedlem spolehlivá. Svéhlavost jí samozřejmě zůstala  stejně tak velká fixace na ostatní členy našeho stádečka.

 

Cressido Star
narozen: 9.7.2006
plemeno: český teplokrevník X hannoverský kůň

druhý jezdec: Nela

Od srpna 2014 má Cressido druhého jezdce a ošetřovatelku – Nelu.

Valášek „Kreš“ k nám přišel 25.8.2012, je z našich koní nejvyšší a jakmile se rozkoukal, převzal roli vůdčího koně. Povahově je přátelský, citlivý, dost často dominantní. Při práci s ním je potřebný vnitřní klid a důslednost, protože v člověku hledá oporu, a je velmi vnímavý na nervozitu, vztek či strach. Pokud si s lidským partnerem „sedne“ pracuje rád a ochotně. Nemá rád uzavřené prostory a je citlivý na změny povrchu či neznámé věci v terénu.

Dne 3. srpna 2013 za blíže nezjištěných okolností si Kreš na pastvině zamotal do ocasu pružinu k vstupní brance, což ho vyděsilo natolik, že utekl pryč, kdy běžel a běžel ve snaze se nechtěné ozdoby zbavit. Když se při své strastiplné cestě dostal na silnici, byl pronásledován policejním vozidlem se zapnutou světelnou i zvukovou signalizací. Na opakované výzvy k zastavení reagoval ještě zběsilejším úprkem, čemuž se asi nikdo z nás nebude divit… Doběhl až do obce Lochovice (cca 10 km od nás), kde byl statečným člověkem zastaven, a byl mu poskytnut azyl v jednom ze zdejších statků u velmi vstřícných a obětavých lidiček, kteří sami koně chovají Aleny a Jardy. Kreš měl štěstí v neštěstí, jelikož se dostal ke koňákům, kteří ho nejen zbavili pružiny, kterou měl stále zamotanou do ocasu, ale jelikož měl vážně zraněnou pravou přední nohu, provizorně mu ji ošetřili a zavolali MVDr. Novákovou veterinární lékařku z Prahy (specialistku na koňské bolístky). Mezi tím jsme i my, aktivně pátrající po našem uprchlíkovi, byli srozuměni s tím, kde se nachází a okamžitě jsme jeli za ním. Chvíli po nás do statku dorazila i veterinářka, která po vyšetření zraněné nohy konstatovala přetnutí šlachy povrchového ohybače. Diagnóza velmi vážná, prognóza nejistá. Aniž bychom tušili co nás i koníka čeká, bez váhání jsme souhlasili s léčbou. Jelikož převoz Kreše domů nebyl možný, byl mu na statku poskytnut dočasný domov. Denně jsme za ním jezdili, nohu mu každé 2-3 dny převazovali, protože bylo třeba, aby se rána nejprve vyčistila (vyhnisala). Z volného výběhu byl uzavřen v boxe tak, aby se mu zamezil pohyb a tím zmenšilo riziko zvětšení zranění. Krešovi se uzavřené prostory velmi záhy začaly podepisovat na psychice, stával se nepříjemným až agresivním, celkem pravidelně si strhal veškeré obvazy a po čase k němu nemohl vstupovat nikdo jiný než my. Po opakované návštěvě pani veterinářka usoudila, že rána je dostatečně vyčištěná pro aplikaci kastu (sádry), aby se zamezilo ohybu končetiny a šlacha tak měla možnost srůst. Kdo někdy sádroval koni nohu bez možnosti závěsu, si určitě dokáže představit, jaká je to práce, ale každopádně díky úžasné paní doktorce, skvělým a silným lidem, kteří přišli pomoci, se vše 27. srpna 2013 zdařilo. Kasty se pak pravidelně měnili zhruba po třech týdnech – někdy i dříve, s přičiněním samotného pacienta, který si byl schopen větší část kastu během několika dní strhat. Dne 29. září 2013 mohl být Kreš převezen domů, kde jsme mu zbudovali provizorní box. Přesto, že doma pookřál, jeho psychická nepohoda díky omezenému pohybu přetrvávala. Poslední kast byl Krešovi sejmut 8. listopadu 2013, kdy také provedla veterinářka ultrazvukové vyšetření šlachy, po kterém nám všem spadl ze srdce obrovský balvan – šlacha srostla!!! Struktura byla sice řídká, ale šlacha srostlá. Noha se tak mohla pouze bandážovat. Od 15. listopadu do 31. prosince 2013 jsme nohu doléčovali denním používáním bio lampy. Po kontrolním ultrazvukovém vyšetření pani doktorka konstatovala zhuštění struktury šlachy. Začali jsme s krátkými procházkami na ruce, a dne 8. prosince 2013 se Kreš vrátil k volnému způsobu ustájení. Štěstí, vhodné krmení, použití bio lampy, postupné zatěžování a určitě ještě další okolnosti měly za následek to, že krom mírného prošlapu, by na Krešovi nikdo nepoznal, že prodělal tak závažné zranění. Nekulhá ani při více jak 30-ti km vyjížďkách. Psychické problémy se nám postupně podařilo odstranit prací metodou přirozené komunikace. Dnes už Kreše neděsí ani zvuk pružiny, která u něj dříve vyvolávala panické reakce.

 

Dája
narozena: 2.4.2009
plemeno: Český teplokrevník

druhý jezdec: ne

Když jsme Dáju viděli prvně, byla ve volnosti a pod sedlem focena pro prodej, a my jsme k tomuto účelu půjčovali westernové sedlo s uzdečkou. Kobylka nám exteriérově okamžitě padla do oka. Povahově však byla velmi nevyrovnaná, nepřístupná, na dotek lidské ruky kdekoliv na těle reagovala hystericky až agresivně. Údajně se na ní podepsal špatný přístup někoho z ošetřovatelů v době jejího dospívání. Pod sedlem byla Dája vnímavá, citlivá ač minimálně přiježděná. Zkusili jsme s ní práci na ruce, kdy zhruba po 20-ti minutách bez problémů zvládala základy cviků v rámci metody přirozené komunikace (vysílání na kruh, přechody krok – klus, zastavování, změny směru). V tuto dobu jsme si prvně začali pohrávat s myšlenkou, že Dáju koupíme. Na kobylku jsme se jeli podívat ještě jednou, kdy jsme o odborný názor požádali Josefa Jaromiše, který s Dájou popracoval, prohlédl jí klouby, páteř a konstatoval, že fyzicky je v pořádku, ale psychicky to s kobylkou bude „běh na dlouhou trať“. Dája se stala naší novou výzvou a 12. února 2015 jsme ji přivítali na naší farmě. Nejprve u nás byla 14 dní na zkoušku, jelikož nebyla zvyklá na fungování ve stádě, chtěli jsme zjistit, zda se k Elišce a Krešovi dokáže začlenit. Zhruba po týdnu jsme věděli, že u nás Dája zůstane.
Dnes je kobylka mnohem kontaktnější, méně hysterická a vůbec ne agresivní, ale zlepšení přichází po malých krůčcích. Vyhovuje jí práce s jedním člověkem – takový kůň jednoho pána, proto jsme v jejím případě zatím neuvažovali o druhém jezdci.

 

Aranka
narozena: 1999
plemeno: pony

Aranka k nám přišla ve stejný den, jako Eliška (15.11.2008) z o.s. ROLINKA – Koňský domov důchodců nacházející se v obci Křižany okr. Liberec, kam byla předchozími majiteli umístěna pro svoji nezvladatelnost a nejezditelnost. Zřejmě po úraze je Aranka na pravé oko slepá. My jsme ji zakoupili, jako partnerku pro Elišku s představou, že holky budou kamarádky a od Aranky nebudeme krom slušného chování očekávat žádné výkony. Ponyčka nás nezklamala, s Eliškou se velmi rychle spřátelily a časem se staly na sobě závislé. Šla-li Eliška na vyjížďku, cupitala Aranka po jejím boku. Na ošetřování byla Aranka od samého počátku naprosto bezproblémová, nikdy se nás nesnažila kopnout nebo kousnout, povahově příjemně citlivá, iniciátorka různých kulišáren a her. Říkali jsme jí naše sluníčko, protože měla neustále dobrou náladu  Když na farmu přišel Kreš, poté co převzal roli „šéfa“, začal se k Arance chovat dost nevybíravým způsobem. Odháněl ji od krmení a velmi důrazně dával najevo svoji nadřazenost. Aranka pomalu začala chřadnout. Záhy nám došlo, že stojíme před zásadním rozhodnutím… Jelikož jsme Arance chtěli poskytnout domov až do konce jejího žití, rozhodli jsme se problém řešit jejím oddělením od stáda, a aby nezůstala sama, pořídit jí kamarádku v podobě kozičky. A tak jsme vybudovali chlívek s výběhem a 17. května 2014 přivezli naší první kozičku plemene Anoglubijská koza, kterou jsme pojmenovali Julča. Bylo to dvouměsíční kůzlátko, které si nás svojí přítulností okamžitě získalo. Horší to bylo s Arankou – odmítala oddělení od stáda a kamarádit se s kozičkou neměla v úmyslu. Tímto způsobem se nám tedy problém vyřešit nepodařilo. A tak jsme oslovili pani Polákovou (o.s. ROLINKA – Koňský domov důchodců) a s těžkým srdcem jsme se do mluvili na jejím návratu do Rolinky. Když jsme ji 13. června 2014 vypouštěli do pony stádečka, okamžitě ožila, do stáda se bez problémů zapojila, a my věděli, že tady bude spokojená…